MTB GS TECHNIK Jistebnice 2020

ÚVOD

V sobotu 15.8. se konal další díl Jihočeského MTB poháru v Jistebnici. Náš tým měl na startu čtyři borce. Zdeňka a Libora na dlouhé trati a Milana s Honzou na trati krátké. Jak se jim vedlo na náročné bahnité trati a jaké jsou jejich dojmy si můžete přečíst níže.

Průběh závodu

Zdeněk Michálek:

Do závodu jsem šel s tím, že bude opravdu těžký, díky poměrně velkému převýšení a hlavně díky silně podmáčenému povrchu po nočních lijácích. Závod to byl opravdu těžký, ale krásný. Moc jsem si to užil, kromě silně podceněného startu, kdy jsem se dostavil na start pozdě a museli jsme s Liborem startovat až z chvostu startovního pole. Začátek závodu mi vůbec nesedl, nějak jsem se nemohl dostat do tempa, prostě mi nešly nohy. Zhruba ve třetině závodu se to hodně zlepšilo, dostal jsem se do tempa a začal jsem si rozbahněný závod užívat. I do posledních klouzavých stoupání mi zbylo ještě trochu sil a podařilo se mi předjet ještě několik borců. S výkonem jsem nakonec vcelku spokojen, s umístěním rozhodně ne. Pomýšlel jsem o několik míst výše, škoda toho začátku. Už teď se těším na závěrečný, mistrovský závod seriálu do Soběslavi, kde se bude rozdělovat dvojnásobný počet bodů. Rozhodně budu bojovat o co největší počet bodů do celkového hodnocení Jč. MTB poháru. Opět bych chtěl poděkovat borcům týmu PK Sport, Honzovi, Milanovi a Liborovi za parádní reprezentaci týmu a klukům z CYCLE EXPERTS za luxusní zázemí.

Libor Grošek:

V Jistebnici bylo na závodění ideální počasí, pod mrakem kolem 21 stupňů. Od startu jsem se hlídal, abych začátek nepřepálil. Jako vždy se začalo zostra a hlavně do kopce.

Po počáteční euforii se tempo v zadních řadách uklidnilo a začal jsem pomalu s předjížděním. Trať byla nahoru dolu a kaluže i blátíčko postupně ubíraly sílu.

Po seznámení s tratí v prvním kole jsem ve druhém přivítal, že nás pořadatelé ušetřili úvodního krpálu po louce, který mi vůbec nechutnal. Dál jsem si držel na mě slušnou pozici až do doby, kdy jsem udělal školáckou chybu a kvůli nepozornosti špatně odbočil z trati. K mé smůle jsem si zajel asi 2,2km a cca 60 výškových metrů. A to hodně bolelo!

Po návratu na trasu jsem ještě dva borce předjel, ale o pár míst v celkovém pořadí jsem přišel. I tak hodnotím závod jako vydařený, už kvůli tomu, že jsme ho dojeli ve zdraví.

Jan Janák:

Tentokrát jsem neponechal nic náhodě a do Jistebnice jsme vyrazili s Honzou Písařem už v pátek, abychom si projeli trať a prošmejdili místní podniky. Trať hezká, blátivá, záživná, rychlá. Škoda jen, že to Honzovi moc nejelo, jelikož jsme asi 3 kiláky před koncem chytli neskutečnej liják, takže jsme přijeli úplně durch. No co, umyli jsme se v rybníku, vyždímali dresy, vylili tretry a šlo se do víru maloměsta. Místní obsluha v nás hodně rychle odhalila profíky, takže nás začala zásobovat vychlazenými bidony Plzně, a aby nám tzv. nedošlo, protože nás čekala ještě nejnáročnější část večera, tak nám podala pizzu (já měl Hawai). Celý večer jsme zakončili párkem v rohlíku, který se pro následující den ukázal jako rozhodující (já měl tzv. "s obojím" - kečup i kremžská hořčice pozn. red.). Zhruba okolo jedné hodiny jsme protli cílovou pásku a večer byl u konce. Okolo 4. hodiny ráno se však dostavila nervozita, takže jsme seděli v dodávce a v hlavách si promítali trať stejně jako Kokosi na sněhu onehdá ve vaně (desítka doleva, jedenáctka dolu, hlavně bacha na dvanáctku: vyhazuje! Měl jsem jich večer šest a nevyhodil ani jednu!). Snídaně "u babičky" v podobě kávy a čtyř koláčků nám přišla vyloženě vhod (chtěli jsme jen dva, přece jen nás čekal ještě závod, ale vzhledem ke spropitnému nám babička donesla další dva s tím, že jsme si dali tak malou kávu, že nám musí aspoň přidat koláče) a v závodě jako když jsem je našel. Pak jsme se odebrali do našeho zázemí, kde na nás čekala kola z předešlého dne v opravdu krásném stavu. To i ta nedaleká TOIka, ze které Honzovi upadly dveře, byla čistější. O pár hodin bylo vypucováno, přezuto na hrubší vzorek a vše připraveno na závod! K tomu pouze uvedu, že se mi jelo dobře, krátké tratě mi sedí a tahle mě navíc hodně bavila, protože jsem konečně přijel do cíle totálně od bahna, na což jsem se vždycky strašně těšil! Musím říct, že ke konci se začal ozývat ten párek, ale i tak jsem dokázal utrhnout svoje pronásledovatele a přijet na stadion osamocen (myšleno za nimi). Honza naopak na dlouhé trati po strhujícím závěru, kde jsem nechal hlasivky, zvítězil před místním Ivanem Rybaříkem právě o ten suchý konec rohlíku, který bez párku nikomu nechutná. Příště to zkusím bez piv, protože volba krátké trati mému výsledku hodně pomohla... Jo a Milane, ty příště koukej přidat, ať nemáš průměrnej tep 120 a nedojedeš zase o tři sekundy čtvrtej!

Milan Havlík:

Jistebnicky závod byl můj druhý. Zvolil jsem krátkou trasu. Před závodem jsem byl nervózní, ale zároveň jsem se těšil. Věděl jsem co udělat jinak. Malinko poučen z Chýnova se stavím na start. Sice poslední řada, ale to tak nějak beru. Po startu se tlačím dopředu každou volnou skulinkou. Po prvním výjezdu předjíždím týmového kolegu Honzu Janáka a dostávám se před něj. Dojedu skupinku a chvilku se držím. Ve sjezdech ale předjíždim a cítím se fajn. Dojíždím soupeře z Jistebnice a s tím jedeme téměř celý závod. Bahno, louže a promáčený terén mě ženou dál. líbí se mi to! Z tohoto závodu jsem nadšený. Užil jsem si ho. Obohatil mě o další zkušenosti, kterých není nikdy málo. Nejvíc asi znalost trati, abych mohl včas reagovat na soupeře, který mě poráží o tři vteřiny a bere třetí. Prostě najednou byl cíl a vím, že sil bylo dost. Tak příště. Každopádně tohle byla NÁDHERA. Děkuji Všem klukům okolo. Zdenda, Honza a bratři Písařovi s úžasným zázemím.

Výsledky

Zdeněk DLOUHÁ TRAŤ čas: 02:26:50.24, v celkovém pořadí: 75, v kategorii:11

Libor DLOUHÁ TRAŤ čas: 02:57:15, v celkovém pořadí: 100, v kategorii: 30

Milan Havlík KRÁTKÁ TRAŤ  čas: 01:10:00.11, v celkovém pořadí: 16, v kategorii: 4

Jan Janák KRÁTKÁ TRAŤ  čas: 01:17:57.24, v celkovém pořadí: 37, v kategorii: 11