Lago di Garda 2019 - Pavel a Mája

Aktivní dovolená

Na začátku prázdnin jsme se já Pavel a moje přítelkyně Mája, v rámci dovolené, vydali ke známému jezeru Lago di Garda v Itálii. Na cestu jsme samozřejmě přibalili kola, protože tato oblast je vyhlášeným centrem cyklistiky všeho druhu, od silničních kol po Downhill. V našem případě padlo rozhodnutí nejvíce využít silniční kola, protože tuto oblast jsme navštívili poprvé bez větších informací na možnost využití horských kol. Bajky jsme tedy využívali spíše pro dopravu ve městě a cestu za koupáním. Cesta z Čech proběhla celkem v klidu až na pár drobných zdržení v zácpách okolo velkých měst v Rakousku a Německu. Cestu jsme naplánovali ze severní strany přes hraniční přechod Brennerským průsmykem. Do cíle jsme dorazili v neděli odpoledne asi po osmi hodinách jízdy a ubytovali se v hotelu Panorama, v malém městečku Costermano sul Garda, sousedícím s Gardou, jedním z hlavních center jižní části jezera.

Kvůli již letním denním teplotám jsme na cesty vyráželi vždy brzo ráno a teplé počasí si užívali po zbytek dne na krásných, klidných plážích při odpočinku. První a druhý den naše trasy vedly po nejbližších hřebenech v okolí pobřeží Gardy. Okruh Costermano – Garda – Torri del Benaco po pobřeží – výstup přes Albisano do Castion de Veronese a zpět do Gardy přes Marciaga byl krátký, ale velmi intenzivní okruh se slušným převýšením, úplně ideální na první den rozehřátí s dobrou kávou po stoupání. Druhý den byla trasa z hlediska stoupání mnohem náročnější. Počátečních asi 20 km po pobřeží z Gardy do Pion bylo velmi příjemných, ale potom se ranní vyjížďka na dlouhou chvíli proměnila ve velmi kvalitní trénink v kopcích, kde některé úseky svým sklonem převyšovaly „jindřichohradecký standard“. Z Pion jsme vystoupali přes krásné vesničky Biaza, Villanova a Cá Santori až do městečka San Zeno di Montagna, kde jsme pro tento den dali našim nohám vydechnout a krásným sjezdem sestoupali přes Castion de Veronese zpátky do Gardy a Costermana. Třetí den jsme pojali jako poznání části jižní pobřežní trasy a krás na ní ležících městeček a měst s cílem na poloostrově Sirmione. Brzy po nasměrování našich strojů k městu Bardolino jsme zjistili, že nejsme zdaleka jediní cyklisté, kteří si utrhli ze svého spánku a zařadili jsme se mezi malé i velké skupinky „silničářů a silničářek“ brázdících tuto trasu. Po monotóním motání nohami na rovinkách z Bardolina přes Cisano, Lazise, Pacengo a záliv Peschiera del Garda nás přivítal poloostrov, na kterém leží staré město Sirmione se starobylým hradem, jehož historický význam a hodnota znemožňuje pokračovat v další cestě na kole a je přístupný pouze po svých. Vědomi si toho, že určitě nenecháme naše dvoukolé miláčky u sloupu pod zámkem, který jsme i tak neměli, se vydáváme na cestu zpět po stejné trase. Den čtvrtý měl být vrcholem našich cyklovýletů, ale tuto informaci jsem si nechal jen pro sebe a nestresoval tím Máju, které by se mohlo hůř vstávat.  Tímto vrcholem měl být výjezd pod nejznámější „kopec“ v širokém okolí Monte Baldo, známou meku trailů s nadmořskou výškou 2218 m. Ráno jsme poprvé nabrali opačný směr než na Gardu a vyjeli k městečku Caprino Veronese příjemnou rovinkou, která měla být nadlouho poslední z dnešní trasy. Na začátku cca 20 kilometrového stoupání se volba této cesty zdála velmi dobrá vzhledem k převýšení, které máme překonat. V družném rozhovoru a výměně nejednoho milého pohledu z dobře započatého dne jsme vystoupali k rozcestí pod Monte Risare, kde odbočením vlevo mohl náš výlet ještě pokračovat v tomto poklidném duchu. Následných 10 km otestovalo jak náš harmonický stav, tak i svaly v našich nohách. Po projetí městem Prada s krásným výhledem na Monte Baldo jsme výstup zakončili málem rozchodem, ale hlavně 20 % 1,5 km brdkem s názvem Punta Veleno ve výšce 1318 m nad mořem. Po vydýchání a uklidnění emocí začala naše cesta konečně klesat na pobřeží. Nevěděli jsme ovšem co nám toto klesání ještě prověří z našich dosud nabytých dovedností. V každém případě jsme v duchu děkovali, že na našich kolech máme kotoučové brzdy. Tento sjezd nazvaný via Prada se skládá ze 17ti zatáček se sklonem od 12 do 20% na 6ti kilometrech, takže spíš padáte, než jedete. Po cestě dolů jsme, mezi myšlenkami na to, kam kolo nasměrujeme v případě vypovězení služby brzd, měli možnost po oku sledovat nádherný výhled na jezero Garda a cca po 20 minutách jsme dobrzdili na pobřeží. Nutno podotknout, že po cestě dolů jsme také potkali jednoho, zřejmě místního cyklistu, který zde asi absolvoval svůj každodenní ranní rituál výstupu k nebesům. Dojezd po pobřeží z Městečka Porto už rychle minul ve společné diskusi z právě prožitých zážitků.

Závěr

Tak a to bylo vše z cyklistické části naší dovolené. V dalších dnech jsme se věnovali více méně odpočinku na pláži, ale mezi tím jsme ještě stihli navštívit v tomto regionu nejstarší vesnici Tenno a krásné vodopády Cascate del Varone, které určitě stojí za to vidět.

Potvrdilo se nám, že region Lago di Garda je opravdu rájem cyklistů a my víme, že zanedlouho se sem určitě vrátíme na další výpravu...